ostře, klidně a poslouchá lehce kormidla. Líbí se mi. Má také jinak pěkné vzezření a jest nejlepším plavidlem mezi všemi, které tu spočívají. Rád zaplatím svůj dollar a také ještě něco nad to, jestliže vnitřek odpovídá zevnějšku. Co tomu říkáte, mijnheer van Aardappelenbosch?«
»Het scheep is fraai,« odpověděl tázaný. »Ik ben tevreden — loď je hezká; jsem spokojen.«
»To si také myslím, neboť jsem znalec. Jsem-li já spokojen, mohou býti jiní také. Ta plovoucí žena má zajisté býti vodní královna?«
»Ano,« odpověděl Methusalem.
»Co pak znamenají ty dvě čmáraniny pod tím?«
»To je podpis, právě Schui-heu.«
»Schui-heu? Nesmysl. To nejsou přece žádná písmena, tedy žádná slova.«
»Číňan nemá písmen, toliko značky. První značka je pětaosmdesátý klíč čínského písma, skládá se ze svislé přímky, dvou křivých, rozbíhavých polouhlopříčen a dvou třapců na nich; je to značka vody. Druhá značka skládá se —«
»U všech všudy, přestaňte!« zvolal Turnerstick, rukama si uši zacpávaje. »Mně bručí již v hlavě z této jedné značky. Kolik pak takovýchle značek má vlastně čínské písmo?«
»Jistě osmdesát tisíc.«
»Dobří duchové — —! Tu chválím si naše písmo s málo písmeny!«
»Ale vy, jenž tak výtečně čínsky mluvíte, měl byste znáti aspoň těch dvěstěčtrnáct klíčů této řeči!«
