ho způsobu zbudovaná válečná loď z Fu-Tchèu. Dnešního dne má Čína malý počet podobných lodí, což však u říše, která čítá 410 milionů obyvatelů, téměř ničeho neznamená.
Není-li na válečných džunkách kázeň valná, tedy vypadá to na obchodních džunkách v této příčině ještě mnohem hůře.
Majitel nebo superkargo lodi má neobmezenou moc nad lodním nákladem, kupuje a prodává z něho zcela dle libosti a vede rovněž tak dozor nad cestujícími, kteří jsou úplně vydáni jeho libovůli. Do řízení lodi a konání mužstva nemá co mluviti.
Lodi velí, jak již podotknuto, kapitán, zvaný Ho-tschang, což značí doslova »obstarožné světlo« a vlastně za lodivoda ho pokládati třeba. Jemu náleží řízení lodi dnem i nocí a bedlivé pozorování těch míst, dle nichž má říditi běh lodi. To je povolání velice unavující, proto jsou také Ho-tschangové, kteří dovedou dokonce i stoje spáti. Ačkoli je velitelem, poslouchají ho námořníci jenom tehdy, jsou-li jeho rozkazy v jejich smyslu. V opáčném případě spílají a nadávají mu veřejně a dělají nebo nedělají, co se jim líbí.
Jeho nejbližší podřízený je kormidelník, To-kung nazvaný. Řídí kormidlo a poslouchá brzy Ho-tschanga, brzy námořníky, dle toho, jak je mu to právě na prospěch.
Námořníci dělí se ve dvě oddělení, na Tau-mu čili přední mužstvo a na Ho-keh nebo soudruhy. Z těchto lidí poroučí jeden druhému, ale žádný nechce poslouchati. Není-li nic na práci, jsou tu všichni; má-li se však nějaká práce vykonati, od níž snad mnoho závisí, tu zmizeli všichni.
