»Nu, my nejsme také lépe vyzbrojeni než vy a chceme to pospolu zkusiti. Jelikož nemůžeme však dnes odcestovati, tedy navrhuji, abychom si prohlédli Hong-kong. Při té příležitosti ukáži vám džunku a můžete rozhodnouti, máme-li se jí svěřiti. Bohumíre, nacpi dýmku a naplň banku čerstvou vodou!«
»To by mohl vlastně vykonati sklepník nebo podomek. Tady jsem příjemný a vážený cestující, s jehož mužskou důstojností by se čistění staré dýmky nesrovnávalo.«
»Ah tak! Chceš si na pána hráti? Nemám ničeho proti tomu, zkus to svým způsobem; potom odcestuji s jiným cídičem. Výpověď nemáme, můžeš se tedy zde dáti najati za lovce dešťovek. Zálohu, kterou máš, ti daruji.«
»Co? Mám býti odstaven? To mi právě ještě scházelo, abych zde v cizí zemi Číňanů byl opuštěn jako dětský sirotek. To se přece raději vrhnu s obvyklým nadšením na dobrou vodní dýmku! Já a mé fagotové oboe zcela sami za čínskou zdí! Před tím račiž mne dobrotivé fatum na věky zachrániti. Zůstanu vaším věrným Bohumírem i s Bouillonem v nejhlubší oddanosti jako dříve!«
Načal jednu ze zbývajících ještě plných lahví, vypil ji a vytratil se potom s dýmkou z pokoje. Za krátkou dobu na to vypravila se společnost na cestu.
Bylo to jako vždy: Napřed pes, potom pán, špičku roury v ústech a za ním Bohumír z Bouillonu s dýmkou a oboe. Za nimi následoval Richard v plné parádě a za tímto kráčeli vedle sebe Turnerstick a Mijnheer van Aardappellenbosch.
Kapitán zanechal malého hněvu, jejž měl prve proti
