pak pustím se s ním v zápas a přemohu jej také, neboť chci, aby princezna stala se mojí chotí! Jsem bohat, vše, co mám, položím k nohám tvé krásné dcery, princezny Slávky!“
Kníže pravil: „Nestačí jen bezohledností zvítězit v zápasech se slabšími ― pověz, jaké hrdinské skutky jsi vykonal ve svém žití?“
Pln pýchy odpověděl čaroděj:
„Válčil jsem na moři, potopil jsem na sta lodí s bohatým nákladem i s lidmi. Válčil jsem ve vzduchu; v kouzelném člunu vznesl jsem se jako orel do výše, odtud zničil jsem ohnivými střelami celá města, hrady, kostely i chýše. Jsem vládcem velké říše! Abych svůj národ zveličil, zmocnil jsem se na sta tisíc dětí jiných národů, vyrval jsem jim rodný jazyk a přinutil jsem je mluvit jazykem naším ― tak vzrůstá můj národ, který bude nejmocnější ve světě! Rci, kníže, uznáváš mé hrdinské činy?“ ― ―
Princezna otřásla se odporem a hrůzou. ― Ale nežli mohl kníže odpovědět, předstoupil Jan a obrátiv se k čaroději vzkřikl mocným hlasem:
„Loupežník jsi, ne hrdina! Vari s cesty! Princezna je moje, neopovažuj se pozvedati očí k ní!“
Jan stál tu mávaje cepem nad hlavou. Princezna jej poznala, povstala a radostně zvolala:
„Jene! Můj vysvoboditeli!“
Ale v té chvíli čaroděj zběsile se vrhl na Jana. Ten však byl připraven. ― Mocnou pravicí uchopil čaroděje za kabátec, vyzvedl jej do výše, zatočil
88
