Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/88

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


uchopila princeznu svými drápy a jako střela zmizela s ní v dálce.

Polekaná dívka princeznina s hlasitým nářkem volala o pomoc ― ― ― Seběhli se hradní strážci, ale saň byla již se svou kořistí vysoko s dosahu jejich zbraní! ― Jen větve a koruny stromů, jež saň zasáhla svým chvostem, zpřeráženy padaly k zemi a s nimi i bílá rouška princeznina.

Zpráva o tom roznesla se bleskurychle od Tater až po Šumavu. Marně kníže hledal úkryt saně, marně rytíři vydali se na cestu za osvobozením princezny ― nikdo nemohl nalézti jejího úkrytu.

Pod Čerchovem v šumavské vsi žila vdova se svým synem Janem, který měl takovou sílu, že se mu nevyrovnal nikdo v širém okolí. Byl to pěkný, statný junák. Sotva, že zaslechl zprávu o únosu princezny Slávky, rozhodl se, že ji vysvobodí z moci obludné saně. Řekl to své milé matičce a ta schválila jeho úmysl.

„Dobře tak, můj milý Jene, jdi, Bůh ti pomůže!“

Matka upekla Janovi bochníček chleba na cestu, z truhlice vyndala starý plášť po dědovi a z komory přinesla hůl po otci. Obé mu dala. Rozloučili se spolu, matka si poplakala a Jan odešel do světa.

Statně si vykračoval. Třetího dne, když šel lesem, strhla se veliká bouře. Hrom burácel, vítr svištěl a ohýbal větve stromů, až praskaly. Blesk stihal blesk, déšť lil se proudem. A tu Jan pojednou potkal vetchého stařečka.

80