Na vysokých Tatrách, jak sokolí hnízdo, vypínal se hrad, v němž sídlil mocný kníže, jenž měl jedinou dceru, princeznu Slávku, o jejíž kráse a dobrotě šířila se pověst daleko, široko do světa.
Nebylo divu, že tato pověst došla též k sluchu vládce sousední říše, mocného čaroděje, který byl znám jako rozmařilý marnotratník a bezohledný tyran, o jehož ukrutnostech vyprávělo se daleko za hranicemi říše. Ten zatoužil po princezně a chtěl, aby se stala jeho chotí ― ale věda, že by kníže nikdy k tomu nesvolil, rozhodl se, že zmocní se jí lstí.
Měl ve svých službách dvouhlavou, obludnou saň, které rozkázal, aby se zmocnila princezny, zanesla ji do bezpečného úkrytu a tam aby střežila ji do té doby, než on, čaroděj, se vrátí z boje, který vedl právě se svými sousedy.
Obludná saň přiletěla do zahrady, kde se právě princezna procházela s dívkou, svojí společnicí ―
