Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/53

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


čin hlas: „Martičko, Martičko, pomoz mi!“ Uleknuta vyskočila a spěchala k černým dveřím, za nimiž pláč se ozýval. Dříve však, než ruku po klice vztáhla, zatahala ji slepička ― černá chocholička za sukénku a hlasitě zakvokala. Marta se vzpamatovala, ustoupila ode dveří. Pláč utichl, ale Marta té noci již neusnula a stále jen na Lenku myslela.

Ráno, když babička na Martu se podívala, viděla, že je smutna. „Co je ti?“ zeptala se jí.

„Babičko, zdálo se mi, že slyším naříkat Lenku. Kéž bych jí mohla pomoci, vše bych pro ni udělala!“

Babička pravila: „Máš své práce dost. Kdybys chtěla Lence pomoci, nesměla bys po tři noci spáti, ale pracovati, pokud by práce hotova nebyla.“

„S radostí bych vše udělala! Babičko, prosím vás, poraďte mi, co mám dělat?“

„Poradím,“ řekla babička, „přijdu večer k tobě.“ A večer přišla babička k Martě a poručila jí, aby otevřela černé dveře. Marta se strachem očekávala co tam uvidí ― jak se zaradovala, když spatřila tam Lenku. Přiskočila k ní, líbala sestřičku a ona zase ji.

Když se ohlédly po babičce ― byla pryč.

Marta pravila: „Tys mne volala, Lenko, abych ti šla pomoci, ukaž, jakou práci tu máš?“

Lenka s nářkem stěžovala si, jakou velkou práci jí babička uložila.

„Ó, jé, hrách přebírat ― to přece není žádná těžká práce,“ zasmála se Marta.

47