Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/51

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


Lenka, místo aby se do práce dala, plakala, plakala a na přebírání hrachu ani nepomyslila.

Teprve k večeru dala se s nechutí do práce, brzy však ji to omrzelo a netrvalo dlouho ― usnula u stolu.

Když se ráno probudila, shledala s podivením, že hrách, který včera večer přebrala a do košíčků dala, zase byl na míse ― oba košíčky byly prázdny.

Každého dne přišla babička podívat se jak Lenka pracuje a vždy se rozhněvala, když shledala, jak je Lenka líná.

Doma zatím matka s Martou vzpomínaly na Lenku, jak se jí asi daří? Jednoho dne, právě když Marta světničku poklízela, zaslechla ťukání na dveře. Otevřela a hle ― tu vidí slepičku ― černou chocholičku! Zaradovala se, že jistě za ní jde i Lenka. Vyběhla před chaloupku a rozhlížela se, odkud asi přichází. Nikde jí neviděla. Obešla chaloupku kolem ― ale po Lence nikde ani vidu. Lenka nepřišla ani do večera. Matka i Marta se zarmoutily. Snad se ji na cestě něco zlého přihodilo?

Marta vzala slepičku na klín a ptala se jí: „Pověz mi, slepičko ― černá chocholičko, je živa má sestřička?“

Slepička zakývala hlavou, že ano.

Marta vyptávala se dále: „Pověz mi, slepičko ― černá chocholičko, je vesela má sestřička?

Slepička zavrtěla hlavou, že ne.

„Ach, to se jí tedy špatně vede! Pověz mi, slepičko ― černá chocholičko, dovedeš mne k ní?“

45