A náhle přiblížil se k Pánu Ježíši a než tomu Petr mohl zabrániti, sehnul se k Pánu a zašeptal prosebně: „Mistře“ ― ― Pán Ježíš otevřel oči, usmál se a tázal se: „Čeho si přeješ, můj milý?“
A když Jan svou prosbu přednesl, pohlédl naň Pán Ježíš zrakem plným nevýslovné dobroty a lásky. I vstal hned a pospíšil k děvčátku. Pohladil je po uplakaném líčku a pravil: „Neplač, pomohu ti, abys peníz spíše našla.“
Vztáhl ruku nad místem, jež skropily dětské slzy, zachytnuvší se jako krůpěje nejčistší rosy na mechu. A hle ― v tom okamžiku každá ta slzička změnila se v mušku, jasné, zelenavé světélko vydávající. Mušky poletovaly záříce jako drobounké hvězdičky. A hned bylo při zemi tak jasno, že všechen mech kolem byl ozářen.
S úžasem hleděl Petr i Jan na čarokrásné to divadlo.
I děvčátko chvíli překvapeně dívalo se na ta živá světélka. Pojednou s hlasitým, radostným výkřikem sehnulo se a zvedlo svůj penízek z mechu ― a tu viděl Petr i Jan, že je to penízek nepatrné ceny, za nějž by sotva bochníček chleba se koupil.
„Zaplať Pánbůh,“ děkovalo děvčátko, a záříc radostí ubíhalo z lesa, pevně v dlaní svírajíc svůj malý poklad.
Pán Ježíš hledě za dítětem, zašeptal: „Požehnání mé buď s tebou!“ ―
Petr, v jehož tváři pohnutí se zračilo, zahleděl se tázavě na Mistra.
22