Stránka:Kraszewski, J. I. - Záhuba pohanův na Litvě.pdf/58

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Ke mně! Sem! Chopte se ho!… Knechta sobě přivedla stydlivá dívčinka, co se tak bojí posluhovati rytířům… Chopte se ho a odveďte na hrad!“

Baniuta odskočivši od kunigasa uprchla do zahrady. Jiří cítě již, kterak ho chytají za plášť, vší silou vyrval se napadajícím ho sluhům a zahaliv si tvář pospíšil ke vratům, jichž dvířka na štěstí byla otevřena. Za sebou slyšel křik ženštin a stíhajících ho pacholkův, již chytal ho někdo za konec sukně… ale Jiří byl silný a obratný. Vyřítiv se na ulici, dříve než stihatelé jeho mohli spatřiti, v kterou stranu se dal, skryl se za roh ohrady. Odtud rozcházely se tři úzké uličky k domkñm předměstským, skrytým napolo v hustém, svěžím listí sklánějících se nad ně větví střemch, divokého bezu, višní a bříz. Jiří vběhl do nejprvnějšího z nich spoléhaje na to, že zmizí s očí svým pronásledovatelům dříve nežli poznají, kam se poděl.

Čeled paní Gmundy nepřestala ho honiti, ale kunigas přeskočiv plot skryl se v zahradě do trávy, kdež slyšel mimoběžící lidi, stíhající ho se smíchem a výhrůžkami jako zloděje.

Teprv kdyz utichl shon, jinoch vzchopil se, ohledl se opatrně a opraviv si zcuchaný plášť pospíšil okolo předměstí k Binaufeldu. Kráěel jako jenom napolo živý, zarmoucen a starostliv o Baniutu a sebe. Co asi očekávalo ji od paní Gmundy a co na hradě jeho samého, jestliže někdo poznal v něm drzého odvážlivce?


VII.

Malborský zámek ukazoval nyní každodenně přicházejícím bojovníkům kříže zcela jinou tvářnosť nežli před několika týdny. Klidné, truchlivé a zasmušilé jeho zdi přijaly na sebe jakýsi sváteční oděv. Pečováno učiniti je k vůli cizozemcům úhlednějšími, než byly ve všední den. Zedníci dali jim častvý povlak, brány blyštěly se vyleštěnými hřeby a kováním, špatné a rozměklé cesty a stezky posypány kamením, náspy deštěm rozryté a vyhloubené vysypávány a utloukány. Na vížkách Rabí a Černé vlály prapory velikého mistra i řádu.

Stráže ve branách dostaly lesknoucí se krunýře a nové sukně. Na dvorech bylo všude čisto a zameteno jako ve světnici, a chasa, která se tam objevovala, všecka byla vystrojena jako v nějaký svátek. Ale netoliko lid služebný, nýbrž i všecka staršina, kterouž zde onde viděti bylo v oknech a křížových chodbách, oděna byla svátečně v šaty nové, obličeje pak její měly výraz slavnostní, zářící, veselý.

Na středním zámku, kde byla veliká síň besední, ve které velmistr obyčejně hostí přijímal a kde o výročních svátcích, v čas kapitol a porad, shromažďovali se komturové, staršina, zasloužilí rytířové, připravováno vše k veliké hostině — na způsob neřeholní.

Vedle starého pravidla první špitální rytíři domu Jerusalemského požívali jenom třikráte v témdni masité potravy, třikráte za týden dovolena byla jídla mléčná a vejce, v pátek postili se o chlebě a vodě. Ke stolu zasedali rytíři za starodávna po dvou, poslouchajíce mezi jídlem čtení životů svatých; zbytky s jich stolu dostávaly se chudým spolu s desátou částí všeho, co se strojilo a peklo… Dříve odměřováno i pivo i víno… mlčky a krátce požívali i sprostých pokrmů… nyní!

Nyní docházely na jejich stůl z celého světa nejdražší kořenné přípravy, které se objevovaly pouze v knížecích kuchyních, po sudech dodáváno jim nejvzácnějších vín