„Bratře Bernarde,“ oslovil jej maršálek. „nešťastný váš vychovanec jestliže nevelí na hradě, tož zajisté se tam nalézá. Ten by měl býti rozumnější nežli jiní. Což abychom ho vyzvali na rozmluvu? Darujeme jim životy, poddají-li se.“
Siegfried se usmál.
„Toho bych prvního dal oběsiti,“ pravil. „Ale neškodí jim slíbiti život, neboť slovo pohanům dané… Poněvadž jest pokřtěn, otec Antonín jej vyzpovídá, a potom na nejbližší větev… Duši zachráníme, to jest nejdůležitější věc.“
Bernard vzchopil se s pařezu, na kterém byl seděl, ale nic neodpovídal.
„Bratře Bernarde,“ opakoval maršálek, „pokuste se s ním o rozmluvu. Můžeme snad ušetřiti krve naší.“
„Zkusiti to mohu,“ odpověděl Bernard, „ale pochybuji, že by k tomu svolili, a ještě více, že by to k něčemu vedlo.“
Bernard vyšel s bílou korouhví a zelenou ratolestí, hlasatel maršálkův přiblížil se ke hradu troubě a volaje po litevsku:
„Na mírnou rozmluvu!“
Křižovník hleděl do dálky a čekal. S hradu dlouho nikdo neodpovídal. Hlasatel marně objížděl dokola volným krokem, a Bernard zvolna ubíral se za ním. Na lešení za parkánem objevil se konečně Marger s mečem v ruce.
Stanuli naproti němu. On i Bernard změřili se očima. Marger mlčel.
„Znáte naši sílu,“ oslovil ho křižovník hlavu povznesa, „vidíte, že obklopený hrad váš nemůže se udrželi. Líto mi vás; můžete zachrániti svůj i rodiny své život. Obrana je marná, vzdejte se!“
Marger odpověděl pohrdlivým posuňkem
„Já přišel sem zahynout se svými,“ pravil hrdě, „a nikoliv zachránit se bez nich.“
„Křesťan válčící proti křestanům,“ doložil Bernard.
„Nejsem již křesťanem,“ zvolal Marger.
Slova ta křižovníkovi na chvíli zamkla ústa.
„Tebe i vás všech očekává smrť,“ zahrozil pak; „ani jeden z vás nevyjde odtud živ.“
„Jsme na to připraveni,“ Marger zvolal zasmušile; ale nezhyneme rukou vaší. Co nás po boji zbude, těm hrad poslouží za hranici.“
„Maršálek vám daruje život!“ ješte jednou opakoval Bernard.
Marger se usmíval.
„Buďte zdráv, Bernarde!“ zvolal. „Zle byste mne byl vychoval, kdybych dnes hledě smrti v oči neměl zmužilosti a prodal bratry za bídný život. Buďte zdráv, bratře Bernarde!“
Za Margerem již lidé jeho netrpělivě reptali popuzeni rozmluvou německou; i bylo slyšeti hlasy:
„Nač poslouchati jejich štěkání? Bíti se a umříti!“
Sám Vižunas křiknul na mladého kunigasa:
„Nemluvte s nimi!“
Jiní volali, aby se na křižovníka střelilo.
„Nechceme nic od nich! Bíti se a zhynouti!“
Marger sestoupil klidně s lešení. Kynutím ruky dal znamení, aby lidé běželi k parkánům. Počátek boje rozjařil mysli všech k šílené vzteklosti. Čím menší byla naděje spásy, tím divočejší stávalo se zoufalství, podněcované nad to z otevřených soudků lidem obstoupených. „Bíti se a zahynouti!“ bylo heslo. Vztek zmocnil se dětí, žen, starcův.
