Stránka:Klášter praemonstrátský v Nové Říši 1211–1911 – Cyril Žídek.pdf/36

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
― 28 ―


kopisy. Mezi rukopisy zasluhuje obzvláště zmínky překrásné antiphonarium Cisterciense s mistrně provedenými iniciálkami. Bohužel shořelo při požáru roku 1813. 6000 vzácných svazků, mezi nimi drahocenné prvotisky.

Na jižní straně kláštera vypíná se kostel vystavený ve slohu renaissančním. Kromě obrazu nad hlavním oltářem je kostel a všecko v něm dílem tuzemských umělců.

Kostel je 45 m dlouhý, v lodi 12 a v presbytáři 9 m široký. Jak již bylo podotknuto, byl roku 1682 vystaven, ale roku 1683 zase ohněm zničen. Při ohni probořilo se i klenutí. Pro válečné nepokoje a finanční tíseň, do níž klášter válkami, neúrodou a drahotou zabředl, mohl býti kostel jen znenáhla zase zbudován.

Až roku 1767 byly postaveny nové varhany od novoříšského občana Bedřicha Semrada zhotovené. Na svátek svatého Petra a Pavla doprovázely poprvé chorální zpěvy 24 kanovníků novoříšských.

Malba kostela svěřena byla malíři Krackerovi ze Znojma, jenž úkol svůj velmi zdařile provedl. Na klenbě presbytáře je zobrazen výjev odevzdávání klíčů království nebeského sv. apoštolu Petrovi. ― Doplněk této fresky tvoří čtyři postavy vymalované nad čtyřmi pilíři presbytáře, představující Evropana, Asiata, Afričana a Američana, na znamení, že se církev do všech dílů světa rozšířila.

Na stropě lodi uprostřed je znázorněno obrácení sv. Pavla. Na pravé straně lodi je vkusně vymalovaná kaple bolestné Panny Marie; na stropě jest vyobrazen hořící keř, z něhož vyzařuje jméno Maria. Nad kaplí jest nápis: »Vadam et videbo, quare non comburatur rubus ― Půjdu a spatřím, proč neshoří keř«.

Slova ta vztahují se na obraz bolestné Panny Marie v této kapli. Obraz je na dřevě malovaný a visel již v 17. století v jedné světnici v konventě.