Osud kláštera novoříšského dál se býti zpečetěn. V Zábrdovicích byli sami mladí mniši, žádný nebyl sto, aby s úspěchem působil za velmi těžkých poměrů v Nové Říši.
Tu zasáhl opět generální vikář Lohelius účinně do smutných poměrů. Poslal svého sekretáře Adama Skotnického do N. Říše za probošta.
Lohelius nemohl poslali vhodnějšího muže. Doba jeho působení (1605―1631) patří mezi nejpohnutější doby naší vlasti. Když přišel Adam Skotnický do Nové Říše, čekala na něj krušná práce.
Většina poddaných klášterních hlásila se k sektě českých bratří. Odpírali tudíž jakékoli dávky, poškozovali klášter a ve svém odboji byli utvrzováni a proti klášteru podpichováni okolními šlechtici nekatolickými.
Dva občané novoříšští přepadli převora, jenž musel si hledati práva u samého císaře Matiáše. Matiáš ustanovil na vyšetření celé záležitosti a sporu novoříšských komisi, která pozůstávala z protestantských pánů a proti proboštu velmi nepřátelsky vystupovala.
Při vší své zaujatosti musela komise uznati křivdy, jichž obyvatelé novoříšští proti proboštu se dopustili a dala je potrestati.
Probošta Adama netísnila však tak péče o statky klášterní, jako starost o nesmrtelné duše. Jeho farníci dali se naváděti a štváti od Krištofa z Pržiczan, pána v Červeném Hrádku a Jindřicha Zahradeczkého, pána v Jemnici a chodili do protestantských kostelů. Mnozí z občanů z Vilimče, Vystrčenovic, Volšan, Vápovic a Roseče žádali, by jim podáváno bylo podobojí způsobou. Všechno domlouvání se strany probošta v dobrotě i přísnosti nic nepomohlo. I list kardinála Olomouckého Dietrichsteina, jenž jménem císaře Matyáše je důtklivě napomínal, minul se s účinkem.