medžidije řádu III.třídy, ruského řádu sv. Anny a sv. Stanislava s hvězdou, velitele řádu sv. hrobu a vojenského záslužného kříže pro piis meritis, válečné medaile, dále rakouské, würtemberské, saské a badenské velké medaile za umění a vědy a byl mimo toho vyznamenán ještě četnými cennými prsteny na znamení zvláštního uznání jeho literárních děl mnoha vysokými korunovanými hlavami. Všechny tyto medaile a prsteny nechal v roce 1872 přepracovat do zlatého kalichu, podle návrhu kustoda musea pro umění a vědu dvorního rady Falkeho. Kalich je přes 175 dukátů těžký a představuje cenu, bez klenotů naň Dudíkem věnovaných, přes 1000 fl. ceny a byl proveden zlatníkem Schlassko ve Vídni prvotřídním a imponujícím způsobem. „S radostným srdcem“, píše Dudík, „dal jsem proň to, co mně* samému radost činilo“. A v tomto duchu dárce zaznamenáno též věnování: Quod a regibus acceptit Fr. Beda, St. Benedicto restituit. (Co přijal František[red 1] Beda, to sv. Benediktu vrací.) Stejným způsobem opatřil Dudík na věčnou paměť na sebe později stříbrný pontifikální šálek, v jehož nožce všechny ony řády miniaturně byly provedeny, který si nechal provést podle originálů, jež vlastnil, a sloužil mu při různých příležitostech při obřadných návštěvách a pod. Podrobný popis obou těchto uměleckých předmětů přinesla svého času Vídeňská Otčina. Tento der provedený s povolením a srozuměním opata kláštera Rajhrad zůstává po všechny časy zástavou oné stálé vděčné srozuměnosti a spojení s Rajhradem, které on jako příslušník řádu věrně zachovával a udržoval až do konce svého života.
Několik slov závěrem ještě k Dudíkově charakteru. U Bedy Dudíka pochopitelně ustupoval příslušník řádu proti vědátorovi často do pozadí. To přinášelo jeho veřejné postavení a s tím spojený stálý styk s vědátory i jeho časté cesty. Nelze popřít Dudíkovu všestrannost , jak se s ní ne snadno u učenců v současnosti setkáváme. Nehledě k oblasti dějin, kterou ovládal nejen jako zemský historiograf Moravy nýbrž i jako vědátor speciálních dějin, byl Dudík také ve vztahu k numismatice a dějinám umění autoritou. Jako konservátor pro uchovávání starožitností na Moravě má nesporně velké zásluhy na uchování četných nálezů ze staré doby. Jeho uměleckohistorické a numismatické publikace ukazují na dokonalou znalost materiálu. Že při této ustavičné tvorbě a s ní spojenými úspěchy a četnými s tím souvisejícími vyznamenáními objevovala se v jeho charakteru jistá nervozita, která se častěji až příkře znějícími výrazy sebevědomí, je stejně pochopitelné, jako jistá ukazující se vlastnost nedovolující odpor či vyjadřování vůle a mínění, které vznikala v průběhu jeho doby nejvyššího lesku mnohostranným stykem s vysoce postavenými osobnostmi, což se mu nepodařilo oslabit ani v posledních letech jeho života. Také potom, když Dudík častuji se svými spolubratřími pobýval, zůstával vůči nim více či méně cizím; nebylo právě snadné ve styku s ním nalézt takové styčné body, v nichž by se oboustranné názory sjednocovaly. Nicméně zaslouží si vyhodnocení vlastnost, že své sbratřené příslušníky vřele miloval a zůstal věren zásadám benediktinského řádu, což také na mnoha místech jeho pamětí zřetelně se ukazuje. V průběhu let bylo jeho mravní povinností a snahou nejen každoročně se zúčastňovat exercicií v kruhu bratří, nýbrž duševně se soustřeďovat a zotavovat v klidu kláštera. Že toho dbal, nejen svůj breviář stále se modlit, rozumí se samo sebou; že, kde to bylo jen možné, denně sloužil mši svatou, jeví se z jeho vyznamenání. Všude jsme měli co činit s vynikající osobností moravského zemského historiografa, s mužem mimořádného nadání a činorodosti, s mužem mimořádné píle, který byl také provázen mimořádně šťastnými úspěchy. Jeho život a dílo vyznačuje se plně chválou, kterou životopisec věnoval jeho řádovému patronu, svátému Bedovi anglickému! Nunquam torpebat otio, nunquam a studiis cessabat, semper legit, semper scripsit…[red 2].
U.I.O.G.D[red 3]
