Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/68

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

zvolna sněžiti, na neštěstí stále víc a houšť. A sníh se nerozehříval, protože se vzduch náhle ochladil o několik stupňů.

Winnetou pohledem zasmušilým, jenž mne znepokojil, zkoumal oblohu až k obzoru. Prve než se před námi tvrz vynořila, byla již všecka vůkolní krajina pokryta vrstvou sněhovou na několik palců, což bylo velice osudným, neboť všecky sledy pod sněhem zmizely, jimiž jsme hodlali pravdivost svých údajů dotvrditi.

Hillock byl pevnůstkou jen dle jména, nikoli podle svých vlastností. Na čtverci, ohraženém dřevěnými kůly vypínaly se rovnoměrně blokové baráky. Dlouhé dřevěné kolny dodávaly osadě vzezření spíše skladišť obchodních, než pevnostních staveb a jen malé, sotva znatelné, špinavé bílé zbytky poukazovaly na to, že byla ohrada obklopena vysokým a silným náspem sněhovým, jenž se ovšem valně rozplynul pohodou posledních dnů.

Jak se podobalo, vpádu Indiánského nebál se tam nikdo, neboť brána byla dokořán, když jsme se blížili. Jak bylo zřejmo ze zaměstnání vojáků, mělo býti použito dřevěných kolen ku stájím, konírnám a skladištím obroku.

Duněním kopyt našeho koňstva vyrušeni, vyběhli z baráku nejpřednějšího dva důstojníci, starší poručík a kapitán; tento poslední vraštěl velmi přísně tvář, spatřiv nás.

Vůdce našeho oddílu sestoupil s koně a přikročiv ke kapitánovi, oznamoval mu souběh události. Také my jsme seskočili se sedel.

Kapitán příliš nesledoval oznam svého podřizeného a také nás neměřil zvlášť napjatě, ale zrak jeho tkvěl za to tím napjatěji na našich koních a v jeho pohledech zračilo se znalectví, což také za nedlouho vyjádřil.

„Thunderklapp!“ zarachotilo mu náhle v ústech, tohle jsou dvě nádherná stvoření boží! Odkoupím oba, gens (zkráceno z „gentlemens“)! Co za ně? Rychle!“

A teprv při tomto dotazu uznal za dobré poctíti nás milostivým svým pohledem. Vzezření Winnetouovo nepůsobilo na něho zvláštním dojmem, ale jakmile zrak jeho dotknul se mé tváře, viděl jsem na něm zřejmý údiv, překvapení a nejistou radost.

„All devils!“ vykřikl, “koho vlastně vidím? Jest to pravda, nebo ne? Kdo jste, sire?“