Cválali jsme tedy po svěží stopě dál, která k našemu údivu přímo směřovala k pevnůstce. Což již nebylo pádného důvodu ve zločinu samém, aby se vrahové vyhnuli tomuto obydlenému místu, kde byla posádka a tedy i spravedlnost světská?
Asi za půl hodiny jsme viděli, že se jezdci zastavili. Na místě tom byly nejen konské nýbrž i lidské šlépěje a odtud dělila se pouze dvojí stopa konská vždy po dvou koních.
Cože to znamenalo? Zastavili jsme se a Winnetou pravil zasmušile:
„Uff! Tudy šli rudí mužové kmene Caddo a vrahové jim darovali koně zabitých bělochů!“
S jakou jistotou úžasnou uhodl neporovnatelný ostrovtip Winnetouův vždy a vždy správnost situace! Vrahové dohonili na onom místě ubohé, opěšalé rudochy a darovali jim koně, aby od sebe odvrátili a na ně soustředili podezření z vraždy!
Proto tedy nezastřelili Burningy, proto je probodli! Indiáni neměli ručnic, měli jen šípy a nože! Ubozí, politování hodní rudoši byli tedy již včera vyhlédnuti k tomu, aby pykali za cizí zločiny! A jak vlezli, ničeho netušíce, do této nástrahy!
A jakou nesmírnou drzost měli vrahové! Poznali jsme to z toho, že oboji dvojitý sled směřoval k pevnůstce, pouze s tím rozdílem, že Grindler a Slack odbočili poněkud, nejspíš aby svoji loupež někde v bezpečnosti uložili a teprv později za Indiány do tvrze dorazili, aby na ně učinili u velitelství posádky trestní oznámení!
Za dalšího cvalu po zjištění těchto podrobností stíral Winnetou netrpělivě dlouhé své černé vlasy s tváře a svíraje rty hněvivě, drtil mezi zuby:
„Můj bratr Šarlí zase dnes vidí, kdo jest lepším, zda mužové bílé či rudé pleti. A přes to vše postavil se osud bělochům po bok a my jsme vydáni zkáze, rozvratu a zániku. Uff, Uff! Uff!“
Co jsem mu mohl odpověděti? Pranic! Ostatně jsem ani nenabyl času k důkladnějšímu rozboru jeho vyjádření a k pronesení svých námitek, neboť jsme spatřili na obzoru před sebou tlupu jezdců, která se k nám blížila tryskem.
Srazili jsme se s jezdci záhy, postupujíce proti nim stejnou rychlostí. Byli částí posádky Hillocké a měli v čele poručíka a ve
