Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/53

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Pojďte se mnou k němu. Chci věděti, kde stál. Snad se dá nalézti sled nějaký, třeba byla tma.“

Nenamítali ničeho a šli jsme tudíž. Mnozí jiní ubírali se s námi tímtéž směrem, ale v brzku zaslechli jsme daleko v předu výstražné volání Winnetouovo, jenž nařizoval, aby se nikdo neodvažoval ku předu, ježto by se mohly zničiti sledy uprchlíků.

Všichni stanuli. Já jediný postupoval a když jsem došel k Winnetouovi, řekl mi:

„Můj bratr slyšel, co se stalo. Jest třeba, abychom — — —“

Umlkl a naslouchal do noční temnoty. Zaslechl jsem za několik okamžiků dunění kopyt konských. Zvuk se zvolna blížil a sesiloval; konečně isme spatřili koně, držíce již revolvery v hrstích.

Opatrnost tato byla tentokrát zbytečna, neboť se vracel kůň bez jezdce, a sice kůň mladšího Fletchera. Když jsme ho do ležení přivedli, viděli jsme, že jest jeho zadek potřísněn krví, ale zvíře samo raněno nebylo.

Bylo tedy skoro jisto, že jezdec některý byl zasažen nábojem, jejž nazdařbůh vypálil muž na stráži. Nejspíš kůň svrhl pak buď jednoho nebo oba jezdce a vrátil se tam, kde větřil druhé koně. Z toho vyplývalo, že uprchlíci neunikli daleko a mohli jsme tedy odložiti stihání až do rána.

Jakmile svítání začalo, vyjeli jsme za zmizelými. Dlouho jsme hledati nepotřebovali, neboť od místa, kde byli mladší a starší Fletcher spatřeni, táhla se svěží šlépěj konská na vzdálenost asi tisíce kroků, kde ležel na zemi Fletcher mladší, mrtev a již studený.

Koule mu vnikla ze zadu mezi žebry do prsou. Udržel se na koni sotva několik vteřin, načež se sřítil. Kůň se starším Fletcherem pádil dále, ale poněvadž ho nemohl osleplý jezdec správně říditi, zabočilo zvíře, nejspíš již poděšené, na skalní sráz, jež spadala skoro kolmo s výše třiceti metrů k řece.

Tam se asi kůň vzpínal, nechtěje ku předu, protože větřil nebezpečnou hlubinu; zuřivý jezdec toho nedbal a zvíře ho svrhlo. Když jsme se zadívali do prohlubně, spatřili jsme ho.

Ještě byl na živu, neboť se pohyboval a k našemu sluchu doléhalo slabé skuhrání.

Jakživ jsem nepodléhal závrati, ale tehdy mne přece jímala,