Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


A když jsem posléze přece zdřímnul, zdálo se mi, že dosud rachotí oba výstřely z bambitky.

Byl to vskutku sen? Či bděl jsem? Ano a ne! Výstřely padly vskutku a po nich zaslechl jsem hluk hlasů a kroků. Vyskočiv, uzřel jsem celý tábor v pohybu a zvěděl po krátké poptávce, že Old Cursing-Dry poradil se s Vaňkem.

Kterak to bylo možno? Oslepen a spoután — jak mohl prchnouti? Nemohl a nemohl jsem tomu uvěřiti. Či snad jen předstíral slepotu a viděl dosud?

V tom přiběhli ke mně Hammerdull a Holbers. Zastavil jsem je.

„Víte již, sire,“ oslovil mne Dick, „že starý Fletcher prásknul do bot?“

„Slyšel jsem, ale nemohu uvěřiti.“

„Zdali věříte, nebo nevěříte, toť lhostejno, ale starý Fletcher vskutku zmizel, milý mistře Shatterhande!“

„Což nebyl spoután?“

„Proč by nebyl spoután? Byl!“

„Tedy ho Pa-Utesové špatně střežili?“

„Bude tomu asi tak. Jaký div? Mysleli nejspíš, že to stačí, byl-li oslepen a spoután a on jim zatím vytřel zrak.“

„Ale jak jen mohl — — —? Patrně mu byl někdo nápomocen.“

„Zdali mu byl nápomocen, anebo nenápomocen, toť lhostejno. Ale jeho synáček zmizel zároveň se ctěným papa. Vnějši hlídka zahlédla dva chlapy, ujíždějící na jediném koni.“

„Nenabyli tudíž času, aby ukradli koně druhého. A kterak to, že již nebyl spoután jeho syn?“

„Zdali byl spoután, nebo nespoután, toť lhostejno, ale vazba mu byla sňata, protože o to slušně požádal, slíbiv, že nebude nadávati a hromovati. Nikdo nemyslel, že by se mu nesmělo důvěřovati, neboť otec jeho byl vydán Pa-Utesům a byl tudíž v nejlepších rukách.“

„Byla to neprozřetelnost! Kterým směrem prchli?“

„Hlídka jižní hlásila jejich gentlemanský odchod; nejspíš tedy chce se slepec podívati na ekvator. Hlídka na ně dvakrát volala a protože se odpovědi nedočkala, střelila — také dvakrát, neboť byl na hlídce náš soudruh s dvojkou.“