kleteb, v nichž se proplétalo jako krvavá nit pověstné jeho rčení, že chce býti oslepen a rozdrcen, je-li vrahem.
Protože měl právo na obhajování se, byl „senát“ nucen vyslechnouti ho, ale ono se to přece jen vyslechnouti nedalo. A k tomu ještě jeho vzezření! Tvář jeho připomínala spíše zuřivého dravce, než člověka.
Pats-Avat, otec zavražděného, seděl proti mně. Ručnice mu ležela po boku, nůž, tomahawk a stará dvouhlavňová bambitka vězely mu za pasem, na němž visela kožená prachovnice. Nejspíš proto jen, aby se něčím zaměstnal, čím by zastřel rozčilení a hněv, vytáhl bambitku a nabíjel ji.
Nedbal jsem toho, neboť jsem upřeně pozoroval Old Cursing-Drya, který právě dochrlil poslední svá rouhání. Na to opakoval Winnetou obžalobu; pro obhajování nevyskytnula se žádná nutnost a došlo tedy na vynesení rozsudku. Všemi hlasy uznán Fletcher, že propadl žalobě, načež povstal Winnetou a řekl:
„Tento spravedlivý soud Savanny uznal tedy, že Old Cursing-Dry zavraždil dva bojovníky kmene Pa-Utesů a poněvadž jsme slíbili vraha vydati, budiž odevzdán náčelníkovi Pats-Avatovi, který provede rozsudek. Howgh!“
Pats-Avat zvolna povstal a vztyčil se vážně. Drže bambitku v levici, napřahl pravou ruku proti vrahovi a pronesl zvučně:
„Od té chvíle náleží tento bílý dravec mně. Bude ihned přivázán na kůl a umučen, aby prořval v bolestech tři dni a tři noci ve zdlouhavém umírání, neboť dopustil se nejen dvojnásobné vraždy, ale byl vůbec trýznitelem a vrahem velmi mnohých mužů rudé a snad i bílé pleti. Howgh!“
Fletcher stál posupně a strnule, náhle však zasyčel na rudocha:
„Já — zemřít? A na kůlu? Chachacha! Ačkoli jsem se zapřísahal, že chci býti oslepen, jsem-li vrahem? Rudý pse…! Není-li již pro mne záchrany, pak aspoň ty nebudeš svědkem mé smrti. Potáhneš přede mnou ke všem…! Tu máš!“
Vyrval bleskem náčelníkovi bambitku, namířil na něho a stiskl spoušt; v příštím okamžiku obrátil hlaveň ke své skráni a stisknul znovu. Oba výstřely zarachotily téměř současně, takže viděl málo-
