„Ano,“ pravil Apač ukázav na mne, „a zde můj bílý bratr Old Shatterhand.“
Indián se rychle otočil a utkvěl na mně strnulým pohledem. Již rozevíral ústa, aby vykřikl o pomoc, ale již mu také seděla má pěst na skráni. Skácel se mlčky Winnetouovi do náruče.
Dal jsem znamení zálesákům, kteří popadli po dvou otepích a přivlekli je rychle. Rozložili jsme palivo vůkol náhrobku, přiložili zápalné stuhy a zažehnuvše je, pádili jsme jako vítr k řece. Za minutu byli jsme na voru.
Odpoutavše jej, splývali jsme zvolna po proudu, držíce se břehu, kde byl nejhlubší stín. Teprve později napomáhali jsme vesly a kormami.
Vyjasňovalo se od požáru u náhrobku a také jsme zahlédli táborové ohně. V jejich záři ležel poloostrov před námi. V tom se zmohl požár u lesa a soustředil na sebe pozornost Indiánů. Zaslechli jsme jejich výkřiky, jež splynuly ve všeobecném hluku, načež jsme zahlédli bojovníky, utíkající jednotlivě i v houfech k náhrobku.
„Náš okamžik nadešel,“ pravil Winnetou, „připravit zbraně a nože ven, abychom vazbu zajatých rychle přeřezali.“
V tu chvíli rozlehl se od lesa ustrašený pokřik:
„Neav ekve, neav ekve (náčelník mrtev, náčelník mrtev)!“
Kdož ještě meškali v táboře, vyskočili a pádili k požáru. Zcela zřejmě jsme viděli, že i s poloostrova hnali se dva rudoši ku břehu a táborem k lesu, kde stál náhrobek.
„Chopit se vesel a k ostrovu!“ velel Apač, „Holbers zadrží vor u břehu.“
Plavidlo se rozletělo jako člun po hladině šourem k poloostrovu. Jakmile narazil na mělčinu, vyskočili jsme, Winnetou, Dick a já na břeh. Stál tam jediný strážce, zády k nám, tváří k požáru lesnímu obrácen. Zaslechnuv šelest kroků za sebou, jemuž jsme se v běhu nemohli vyhnouti, obrátil se a vykřikl.
Současně namířil ručnicí na Winnetoua, ale již také vrazil mu Dick do ramene. Výstřel zarachotil, ale koule ušla do vzduchu. Přiskočiv, vyrval jsem mu ručnici, zatím co Dick ze zadu se na něho
