Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


nám tudíž plaviti se po proudu, kdyby se nám byla zdařila záchrana zajatců. A bylo nám přidržovat se druhého břehu, aby byli pronásledovatelé nuceni dříve se přebroditi nebo přeplaviti, než by nás stíhati mohli. Z těchto duvodů bylo nám převésti koně na druhý břeh a skrýti je na nejvhodnějším místě nějakém daleko pod táborem. Old Cursing-Drya bylo nám také někam dopraviti.

Vysadili jsme tudíž koně pomocí voru na druhý břeh, načež jsme Fletchera připoutali k sedlu. Pitt Holbers měl příkaz, aby setrval při voru, kdežto my ujížděli po proudu, nikoli však podél břehu, nýbrž dalekou oklikou okolo tábora, takže jsme nemohli býti viděni.

Abychom využitkovali posledního jasu denního, jeli jsme cvalem a byli jsme za půl hodiny již tak daleko, že jsme byli aspoň anglickou míli pod táborem. Nalezli jsme tam malou rokli, v níž rostlo několik stromu; mohli jsme tam tudíž koně uvázati.

Old Cursing-Dry byl se sedla sejmut a rovněž ke stromu přivázán tak pevně a trvanlivě, že se nikterak nemohl uvolniti. Dal nám na jevo svůj vztek tím, že po nás několikrát kopnul, když jsme mu ruce / nohy poutali. Kdyby nebývalo dobrého roubíku, byl by nás vyčastoval spoustou nejšťavnatějších, surových nadávek.

Byli jsme ovšem nuceni zanechati ho bez ochrany a dohledu a pěkně se vrátiti valný kus cesty pěšky, nemajíce koní. Návrat jsme nastupovali za prvého soumraku, což nám cestu ukrátilo, neboť jsme se nemusili příliš řece vyhýbati. K Pittovi Holbersovi dorazili jsme za úplné tmy beze škody.

Vstoupivše na vor, odpoutali jsme jej a plavba, nemálo nebezpečná, byla zahájena. Ujal jsem se zadní kormy, Winnetou postavil se k přední a šeptem udílel mi pokyny. Byla taková tma, že by byl nikdo neviděl vlastní dlaň před očima, kdo ovšem nebyl zálesákem, já však rozeznával jednotlivé stromy na břehu a Winnetou, mistr ve všem všudy, viděl jistě bystřeji než já. Dick a Pitt dřepěli na plti, spolehajíce na nás a nuda probudila v nich chuť k jídlu. Večeřeli klidně.

Pa-Utes tábořili na levém břehu, proto jsme se přidržovali pravé strany řečiště. Řeka měla slušný spád a ustálený proud, takže jsme rychle po něm splývali.

Jakmile měl Winnetou za to, že jsme se k ležení s dostatek