Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/12

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

A chtěl ujížděti dál. Uchopil jsem však jeho koně za uzdu a řekl:

„Ne tak horkokrevně, Dicku! Především chceme věděti, co stalo, kdy, kde a jak. Sestupme tedy a vypravujme!“

„Sestoupit? Ani mi nenapadne! Mohu přece vyprávěti i v sedle.“

„Já však chci naslouchati v klidu; přece víte, jakým jsem v tomto směru. Ukvapeností možno pokaziti všecko a nechť se děje cokoliv, nutno postupovati s rozvahou.“

„Ale není-li času na úvahy a rozvahy?“

„Pravím, že máme času dost. Především nám povězte, kdo jest tento muž, jenž jest ve vaší společnosti.“

Winnetou zatím sestoupil s koně; řídil jsem se tudíž dle něho a posadil se k němu; trojlístek bělochů nemohl tudíž jinak jednati, než učiniti totéž.

„Nuže, Pitte, starý Coone, jsme nuceni plýtvati drahocenným časem,“ mumlal Hammerdull mrzutě, „co tomu říkáš?“

„Chtěji-li Old Shatterhand a Winnetou, tedy to bude správné,“ odpověděl Holbers.

„Zdali správné anebo nesprávné, toť úplně lhostejno; jest zapotřebí rychlé pomoci, ale protože bychom jinak ničeho nedosáhli, nutno se podrobiti.“

Na to se posadili vedle nás.

Jejich soudruh, mně dosud cizí, podával mi na pozdrav ruku způsobem, jakobychom se již byli často viděli a spolu hovořili. Dotknul jsem se jí zcela lehce, neboť není mým zvykem někomu ruku tisknouti, komu jsem dříve svou vlastní nenabídnul.

Když pak ji nastavil Winnetouovi, stavěl se náčelník Apačů, jakoby pohybu jeho vůbec nepozoroval. Patrně měl tedy Winnetou tentýž pocit jako já.

„Chcete věděti, kdo jest tento gentleman?“ hovořil Dick Hammerdull, „zove se mr. Fletcher, jest již tulákem po západě skoro třicet let a přidružil se k nám se čtyřmi kumpány proto jen, aby konečně poznal také Winnetoua a Old Shatterhanda.“

„Ano, meššúrs, pravdou jest, co povídá mr. Hammerdull,“ ozval se Fletcher velmi závažně, „potloukám se již skoro třicet let po