dě a hořejším rtu a odtud splývaly dlouze a tence až téměř k opasku.
Vyhlížel vlastně, jakoby mu byli moli devět desetin vousů sežrali; Pitt byl neobyčejným skrblíkem na řeč, za to však velice uvážlivým a spolehlivým soudruhem, jenž mluvil jen tehdy, byl-li tázán.
Jezdce třetího jsme neznali. Byl snad ještě vyšší než Holbers a při tom příšerně vyzáblý. Skoro se mohl pozorovatel poddávati sluchovému klamu, že slyší chřestiti jeho kostru.
Hned při prvém pohledu jsem cítil, že se s ním nebudu moci spřáteliti, neboť tvářnost jeho rýsovala se drsně a surově a jeho pohled jevil vyzývavost. Existují-li vůbec lidé bezohlední — náležel zcela jistě k takovým tento dlouhán.
Cválajíce jim v ústrety, slyšeli jsme provolávati Dicka Hammerdulla:
„Winnetou, Old Shatterhand! Vidíš je, starý Coone? Vidíš je?“
Coon jest zkratkou z „Racoon“, což znamená medvěda „mývala“, tímto názviskem osloval Dick Pitta. A málomluvný Pitt — div divoucí! — odpovídal souvislou větou:
„Myslíš-li, Dicku, že je vidím, tedy uhodl’s.“
Popadli nás za ruce a potřásali jimi silně, při čemž Hammerdull volal:
„Konečně vás máme!“
„Konečně?“ opáčil jsem, „nemohli jste přece očekávati, že se s námi setkáte zrovna zde, protože jsme vás objednali do Agua grande, kam jest odtud ještě půldruhého dne jízdy. A byla vaše touha po nás vskutku tak velká?“
„Ovšem! Nekonečně velká!“
„Proč? Kde jsou ostatní soudruzi?“
„To je právě to! Proto jsme po vás tolik toužili, a proto jsme uštvali naše koně skoro k smrti. Jsme nuceni ihned ujížděti de Agua grande, abychom přivedli notnou tlupu Navajů.“
„K čemu?“
„Abychom přepadli Pa-Utes, kteří zajali naše soudruhy. Pryč tedy, pryč, meššúrs, jinak bychom přišli pozdě.“
