Tato stránka byla zkontrolována
Když se Hofer, z Passei táta,
šturmem vlomil do Inšpruku,
s hudbou uvítal jej chvátá
roj studentú v plesném hluku.
Ze škol v poledne se valí
s houslemi mu zahrát „vivat“,
aby jemu poctu vzdali,
hrdinské chtí písně zpívat.
Hrdina však velí z dálky:
„Složte housle! Ticho!“ praví,
„Bůh je vážný v době války,
a smrt hledá naše hlavy.
Nenechal jsem pro legraci
ženu, děti doma v pláči.
Jenom proto vrah se kácí,
že má cesta k nebi kráčí.
Růženec ať každý chytí,
toť mé housle nejmilejší.
Když se modlíc oko třpytí,
zjeví se v něm Nejsvětější.
Modlete se za mne tiše,
za císaře pána hlasně,
Bůh chraň vzácné rody říše!
toť mé nejdražší jsou básně.