Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/137

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
135
Schenk v. Schenkendorf: Ondřej Hofer

ONDŘEJ HOFER.
Fr. Max. Schenk von Schenkendorf.

Když se Hofer, z Passei táta,
šturmem vlomil do Inšpruku,
s hudbou uvítal jej chvátá
roj studentú v plesném hluku.
Ze škol v poledne se valí
s houslemi mu zahrát „vivat“,
aby jemu poctu vzdali,
hrdinské chtí písně zpívat.

Hrdina však velí z dálky:
„Složte housle! Ticho!“ praví,
„Bůh je vážný v době války,
a smrt hledá naše hlavy.
Nenechal jsem pro legraci
ženu, děti doma v pláči.
Jenom proto vrah se kácí,
že má cesta k nebi kráčí.

Růženec ať každý chytí,
toť mé housle nejmilejší.
Když se modlíc oko třpytí,
zjeví se v něm Nejsvětější.
Modlete se za mne tiše,
za císaře pána hlasně,
Bůh chraň vzácné rody říše!
toť mé nejdražší jsou básně.