Stránka:Karas, Matej - Cesky plavec v Ledovem mori.djvu/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

v ruce byl k nim přistoupil. Svou dvouhlavňovou puškou byl by si získal patřičné úcty. Nyní byl jejich zajatcem a vydán jim zcela na milosť.

Jeden z nich, jenž byl vysoké, štíhlé postavy, oslovil jej k nemalému jeho podivení lámanou angličinou.

„Odkud přichází muž černovousý?“ otázal se jej.

David vypravoval mu své příhody, načež Eskymák pravil: „Ty tedy nejsi jeden z oněch Englišů, kteří Inuitům loví zvěř, aby kůže její do daleké země odváželi?“

„Jsem zcela jiné národnosti, jež nemá s Engliši nic společného,“ dí David.

Tato odpověď uspokojila, jak se zdálo, náčelníka Eskymáků, kteří sami Inuity, t. j. lidmi se nazývají, neboť pravil na to: „Magok těší se z těchto slov. I odveze přítele svého tam, kde stojí letní stany jeho kmene, a když černovous mu ukáže, jak lze přinutiti k svým službám ducha hromové trouby, pak bude moci jíti, kam mu bude libo.“

Tato slova naplnila Davida úzkostí. Chtěli jej tedy odvléci až k onomu pobřeží Ledového moře, odkud, jak věděl, byl návrat velmi těžký. Avšak těšil se v duchu, že se mu podaří na cestě uprchnouti. I nechal se bez odporu odvésti k saním, na něž usedl. Brzy uháněly tyto