žádá jich, aby ho dovedli k nejbližší stanici obchodní. „Snad se mi podaří od nich koupiti saně i s potahem,“ těšil se, „a pak již dostihnu některé tvrze.“
Posilniv se masem a douškem rumu s láhve, bral se dále. Krajina byla, čím dále šel, tím hornatější. Vrchy a údolí rychle střídaly se a koleje saní vinuly se v divných křivkách okolo vrchů. Cesta byla Davidovi velmi obtížnou, neboť tu a onde zapadal do sněhu, z něhož jen s velikým namáháním mohl se vyprostiti. Putováním několikahodinným unavil se tak, že toužil po odpočinku. Zabaliv se do houně a zahrabav se hluboko do sněhu, brzy usnul.
Najednou byl probuzen silným zatřesením a hlasitým mluvením, smíšeným se štěkotem psů. Nevěděl, jak dlouho byl odpočíval. I chtěl vyskočiti a chopiti se své pušky, avšak poznal ku svému zděšení, že nemůže rukama vládnouti. Bylť na rukou spoután silnými provazy ze střev tuleních. Tři muži, oblečení v kožený oděv, stáli u něho, protivně se naň šklebíce a zrak svůj upírajíce. Saně se spřežením osmi psů stály opodál. Tahouni byli již netrpělivi, kousali se a trhali řemením.
Český plavec viděl, že upadl v moc Eskymáků, kteří ho za nepřítele považují. Vzdorovité obličeje nevěštily mu nic dobrého. Jak jinak byl by býval od nich přijat, kdyby se zbraní
