chytil, a pojedl je k večeři. Chutnaly mu výborně. Přiloživ na oheň, zahalil se do své houně a ulehl si vedle ohně. Poručiv se do vůle Boží, brzy usnul. Ráno probudiv se, ubíral se dále.
Takto putoval již přes týden sám a sám. Nepotkal nikdež ani Indiana ani Eskymáka. Každého dne zíral toužebně k východu, zdali tam nespatří Skalních hor, přes které mu bylo jíti. Konečně objevily se v dáli posněžené vrcholky nebetyčných Rocky Moutains. Zároveň i krajina, kterou šel, stávala se divočejší a mnohem chladnější. Sníh tady posud nebyl roztál, ač již nastalo léto. Nalézal se na předhoří obrovských hor, táhnoucích se od severu k jihu celou Amerikou.
Jednoho dne spatřil ve sněhu lidské stopy. Vedly dále do hor. Velmi se zaradoval, ježto doufal, že na své osamělé cestě najde společníky. Poněvadž již se schylovalo k večeru, vyhledal si příhodné místo, jež bylo chráněno proti větru, vyhrabal si tam ve sněhu jámu a zabaliv se do houně, ulehl ke spaní.
Když se rozednilo, vstal a jal se ohledávati dobře znatelnou stopu. Ve sněhu byly vytlačeny koleje několikerých saní a tlapy četných psů. Jela to tudy tlupa Indianů, či tlupa Eskymáků? Toho nemohl domysliti se, ježto Indiani i Eskymáci psů k potahu užívají. Ať jsou to Indiani neb Eskymáci, připojí se k nim a po-
