jmenovati druhým kormidelníkem a vašim zástupcem. Kde pak jste se s ním seznámil?“
„V Praze při plaveckém závodění roku loňského,“ odpověděl tázaný. „Obdržel první cenu a proto jsem se s ním spřátelil. Svěřil se mi, že by rád podíval se na moře a požádal mne, bych mu opatřil místo na některé velrybářské lodi. Vyhověl jsem jeho žádosti a doporučil jsem ho na loď vaši. Mám za to, že český plavec stal se úplně hodným mého doporučení a že zasluhuje vyznamenání, jímž ho chcete překvapiti.“
Jan David, o němž právě byla řeč, byl mladý pražský rybář a plavec. Znal Vltavu v Praze a v nejbližším okolí jako svou halenu a věděl, kde je řečiště její hlubší nebo mělčejší, kde je bahnité, písčité nebo kamenité. Nikdo neznal tak dobře místa, kde jednotlivé druhy ryb se zdržují jako on, a proto nachytal kdykoli ryb, kterých si kdo přál. Avšak jako uměl obratně zacházeti veslem a rybářskými nástroji, zrovna tak dovedně uměl stříleti a nikdy se cíle nechybil. Zkušenosti v oboru tom nabyl v lesích Šumavských, jsa po delší čas návštěvou u strýce, jenž byl lesním u knížete Švarcenberka.
Lovení ryb v malé řece a prohánění se po vodě v malé lodici znechutilo se našemu plavci, jehož mysl lnula k dobrodružnému
