Tato stránka nebyla zkontrolována
Sestra slunka.
Pramení se studená studnice,
u studnice stříbmá stolice,
na stolici rozmilá děvice;
po kolena jsou jí nohy žluté,
po ramena jsou jí ruce zlaté,
vlasy sama hedbávná jsou příze.
O divu tom hlasové šli světem,
pašete až Tyranina došli,
ano dvé hned vypravilo sluhů,
„Jděte“, prálo, „k studené studnici,
ohledejte rozmilou děvici!
Rozmilá-li, hlasové jak kážou,
za věrnou já manželku ji pojmu!“
Skočili hned sluhové dva ručí,
ke studnici studené se brali,
rozmilou tu děvu ohlédali;
a kdy, že je taká, pozorují,
hlasové jak o ní vypravují,
k pašeti se honem navrátili,
jaká děva jest, mu vyřídili.
