Pirlitor.
Písmo píše Vukašin král malý;
na Skadru je píše nad Bojanou,
v Hercegovsko pak je vypravuje,
na Pirlitor na hrad onen bílý,
na Pirlitor proti Durmitoru;[1]
Vidosavě ženě Momčilově
podtají, jak napsal, posýlá je.
„Vidosavo,“ v písmu tom on píše,
„Vidosavo, Momčilova ženo,
v onom sněhu co tam chceš a v ledu?
Nad sebe-li z hradu vzhůru hledíš,
lepšího tam zříti tobě není,
leč bílého Durmitora vrchu
sněhy věčně ledy pokrytého,
v prostřed léta, tak i prostřed zimy;
pod sebe-li s hradu dolů hledíš,
hučí srázem Tara voda kalná
valíc dřeva, kamení a chrastí,
aniž přes ni mostu ani brodu,
nic než samý bor a samý balvan.
Momčila tož otrav vojevodu,
buďto otrav, anebo mně vyzraď,
přijdi ke mně na přímoří rovné,
nad Bojanou na můj Skadcr bílý,
pojmu já tě za milenou ženu!
Královou pak slouti udeš paní,
na vřeteno zlaté hedbáv příští,
