A tu, již již srdci když se blíží
tíseň klád, tíž kamenu ji tíží,
teprv tu, že není žertem, vidí,
zhrozí se a úpěnlivě prosí:
„Nechcete snad, děveřové moji,
nechcete to zazditi mne mladou?“
Avšak marná všecka prosba její,
děveři jí nedbąjí, ni slyší!
I vzchopivši nešťastná se studem
k hospodáři obrací se žena:
„Nedej, ty můj hospodáři dobrý,
nedej mladou ženu svoji zazdit!
Matince dej vzkázat mojí milé;
u matinky mé je statků dosti,
ona roba zakoupí či robku,
byste za mne zazdili ji v základ!“
Avšak i ta prosba není platna.
Což kdy žena přeubohá vidí,
žádné že již pomoci jí není,
Radu ona stavitele prosí:
„Pro bůh, bratře, staviteli Rado,
aspoň nech, nech na prsa mně otvor,
by mně byla prsa vidět bílá,
synáčka až přinesou mi Jova,
kojence bych svého mohla kojit!“
I přijal ji v pobratřenství Rádo,
na prsa jí ve zdi nechal otvor,
Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/48
Vzhled
Tato stránka nebyla zkontrolována