Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/30

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


I čeká tu bratra sestra věrná,
čeká ho a čeká, a když nejde,
sama za ním v kostel bílý vstoupí.

A nebohá co tu ona vidí,
leknutím že zaražena trne?
Devět nových v kostele, hle, hrobů,
na nich snadno přežalostna pozná,
všech že devět umrlých jí bratrů!

Poděšena odtud sestra prchne,
poděšena k rodným dvorům běží.
A kdy dvorů rodných dorazila,
co nebohá sestra, co tu slyší,
leknutím že stane zaražena?
Ve dvoře, slyš, žežulice kuká,
žežulice stařinká jí matka,
a ta z hrdla ze živého úpí:
„Kliď se odtud, můro, trýzni boží!
Devět, ach, mně synů umořilas,
teď i starou umořit chceš matku!“

A matince dcera zarmoucená:
„Otevř vrata, matinko má, otevř!
Není můra, není trýzeň boží,
jediná to, matinko, tvá dcera,
která k tobě na návštěvu přišla!“

Otevřela matka dvorů vrata,
otevřela, žalně zakukala,
v náručí pak obědvě si padly,
v náručí si mrtvé k zemi klesly.