Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/28

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


I šli boží andělové dolů,
Jovanovu hrobku otevřeli,
Jovana svým dechem oživili,
z rovu jemu koně udělali,
z černé země koláče strojili,
z pokrovu mu dárky nastříhali,
v návštěvu ho k sestře vypravili.
I vsed’ Jovan, na koně si sednul,
návštěvou se k milené bral sestře.

Z daleka již, dvorům kdy se blížil,
z daleka již poznala ho sestra,
v ústrety mu vyběhla hned před dvůr,
plakala a ruce rozepjala,
obejala bratra, zulíbala,
s žalostí mu velkou vyčítala:
„Neslíbili jste mi, bratří moji,
když za bána vdali jste mne tehdáž,
že se ke mně často podíváte,
do roka co měsíců jest, ke mně
přijdete, co do měsíce neděl?
A dnes tomu již tři léta, bratře,
a vy ani nepřišli jste jednou!“
A pak ona s podivením dále:
„A kterak to vypadáš, můj bratře,
v černé zemi jakobys byl ležel?“

A jí na to Jovan: „Nic, má sestro,
nic se tomu nediv, sestro milá!
Neboť mnohých nesnází já zkusil,