179
císnř Alexius mu dnroral pozemek propůjčiv zároven podaciho nad ním práva knižatům srbským na věčné čnav, t stal se od té doby monastýr tento národní tnkěka svátvní, již nejenom zrelebiti a obo- hatitt, ale © k ní putovali králové a carové srbští téměř všlchní za svatou povinuezt si poklůlali, | Zakladatel Štěpán Nemaňa sám po činném Životě vzdav se vlády vstoupil zde mezi řeholníky příjav jmeno S/meon, zemřel zde r, 1199, i byl zde pochován. Jet on hrdinon lependy ve sbírce této podané, ačkoliv ohsah její se sku- tečnosti historickou, jak tn obvčejně bývá, nikterak Fe nesravnává. Bxyv prohlášen pa smeli za svatého, stal se předmětem největší u uároda prhského úety, ktorak na konci logemly vvavitů. Smrielné zbytky jeho dal srn jeho Seva, první národní patrinrcha srbský, převezti do chrámu monnstýra Sindenického, kdež padnes v rakvi ohenové ze pohnvávají, — Zachovánní nám legenda tato ve dvou variantoch (víz „Srbské národní pjesme,“ Vuk. Stop. Karadžič kniha [I na str. 63 1.70) jeden druhý doplňujících. jež jsem ve zbíree této stáhl v jednu, doufim uč na újmu účínkn estelického, o nějž přece, Rlajímo-li na stanovisku uměleckém a ne pouze sbě- ratelském, hlarně běží,
12) V den před svátkem narození páně jde haspodář do lesa, vy- hledá si pěkně rostlý dubec, porazí ho sekoron, a veze ancbo nese domů, kdež joj pak rodina s velkon úetou, se zpěvy, z krásnými řečmi,
ba i se sluvnými přípitky uvítá, do domu vleče a na ohništi složí Dřevu tomu řikaji Dadndk, duu tomu bedně de. A večera badního dne, v předvečer totiž hodů vánočních, zapálí re badňák, posype „při tom všelikými plody polními, polije vínom, a nechá so tak přes nne, někde i přes celé svátke, až dohoří. | Popelem z něho prý
dobře posvpati ovocné stromy, jež prý potom hajný n krásné ovace nesou. Na Iercerovině bývá hadňák tak veliký, že in mů šest volů co táhnout. Obvčej ten zakládá se zceln na názoru předkřosťanském o přírodě n o poměrech člověčenstva k působení jejímu. Iaz odbývání svátku toho jakož i vůbec všech svátků největších jost u Srbů podnes téměř naskrz předkřesanský. Všude a ve vňem jerí Re při tom tajuplná symbolika dávné příroloslužby, dle jmena sice odložené, dle statě však nikoli vymřelé, ano v té míře živé, že nezřídka význam svěcení křesťanského daleko před ni postupuje slo pozadu. Viz ostatně rozpravu o „Vzpomínkách báječných náv. srbského“ podanou mnou ve „Květech“ r. 1807 první půlleří.
13"
