Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/176

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována




    Svatá Petka a svatá Neděle, zosobnění to posvátných dvou dnů téhodných, totiž pátku, co dne umrtí spastitele, a neděle, co dne klidu u pobožnosti.

    Upozorňuji na značnou přednost, kterou legenda srbská dřívější skorem naskrz davu lidskosti před církevností, tedy praktické filosofii života před ustanovením pouze theologickým. Srovnej s ohledu toho legendy „Svatý Mikuláš ochrance plavcův,“ „Svatá horlivost,“ „Milosrdí nad služby boží,“ „Převozníci duší“ a zvláště legendu „Car Konstantin hříšník.“ — Žeby proto legenda srbská církevností opovrhovala, nemůže se říci. Poukazuji pouze ve sbírce této na legendy Marianské, u kterýchžto zajisté hluboká pobožnost křesťanská v rouše neméně hluboké poetičnosti se jeví. Proto všecko ale přehlednouti nelze, kterak právě nejstarší legendy zakládajíce se hlavně a s převahou na momentcch výhradně lidských, vynikají zvláštní krásou, kdežto legenda srbská, čím dále a čím určitěji moment církevní vstupuje v popředí, tím patrněji sklesá s dřívější své poetické vysosti a ztrácí se ve všední suchopárnosti. Stala se služkou zájmů kostelních a klášterních, a přišla tím, jako poesie ve službě všude a vždycky, na úpad. Ukázky toho druhu mimo legendu o „Kmochu nevěrníkovi,“ v které ale přece moment lidský, totiž zrušena věra, nad vše ostatní vyniká, jsem ve sbírce této podati nehodlal, protože nemajíce do sebe nic poetického ve „Světové poesii“ na místě by nebyly. Na štěstí je jich málo, aniž směr tento vůbec dlouho trval. I zdvihá se legenda srbská zase, jakmile k ní přistoupí živel lidský nový, totiž láska k ubohé vlasti, vytrvalost v neštěstí, zápal proti utlačiteli, důvěra v budoucnost. Stává se pak takřka politickou, jakové ku příkladu ve sbírce této jsou legendy „Vilindar,“ „Žoldanův dědic.“

    Začátek (prvních devět veršů) legendy této náleží nejspíše k legendě zcela jiné, o rozdělení se svatých ve statky světa jednující, ana z paměti pěvcův co celek, zdá se, již vymizela, v jednotlivych zlomcích a ohlasích ale sem tam ještě se objevuje. Rozdělení se toto svatých ve zprávu záležitostí světa vůbec a člověčenstva zvláště pochází patrně z doby přechodu jihoslovanů z dřívějšího tak zvaného pohanství na křesťanství, a jestiť zajisté dosti zajímavo, že nejen zachovalo se, ale žije podnes ve světovém názoru lidu srbského. Na místo bývalých bohů a bohyň nastoupli apoštolové a svatí kře-