Tato stránka nebyla zkontrolována
nad ním pláče, naříká si nad ním: „Běda mi, ach, tebe, ty mé zlatol Abych si tě do rukávu všila ? Rukáv, ach, ten roztrhá se časem,
a tvé drahé zahyne 8 ním jmeno! Aby snad tě velebila písní?
Piseň, ach, z úst do úst jde a jmeno čisté tvé by do úst kalných přišlo! Abych si tě v knibu psala? Kniha do ruky jde z ruky, a tvé jmeno
do rakou by třeba špatných přišlo !“
8. Za zemřelým v cizině.
(řeletěla černá vrána, přeletěla širé moře,
širé moře dožetovo;
přeletěla, doletěla, Paštrovských až břehů našich, nesouc pisma pod křídloma černým voskem pečetěné, přetrnchlivou zprávu smutnou, se světem žes rozžehnal sc ve vzdáleném, bane, kraji, cizi nad tebou že oči
horké slze prolévaly,
cizí ústa naříkala,
líbala tě, celovala,
cizí ruce pochovaly.
