Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/169

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Trojí prý jsou hradové tam bilí: jeden, v němž prý lítá dřímá zmije,

a ta že mi oči černé zpije ;

druhý, na němž věčný mráz prý dýše, a tam jako ledovitém na dnu

spát já budn slaďounce a tiše;

třeti, nad nímž slunko v krásném jase, ježto dnes mné zašlo, vyjde zase!

A ty dvory, co dnes zanechávám,

do ochrany pánu bohu dávám !“

6. Přítelkyně těšic matku.

Přišla jsem, ble, k tobě, sestro zarmoucená,

zarmoucená pohromou tvou sama celá!

Že ses toho nenadála, nešťastnice,

litovati blaho své, ach, od počátku,

když, -© sestro, nosilas je pod svým srdcem ? Úlevy je každé ráně, léku každé ;

a jen že by nebylo ho ráně tvojí?

Přišla, hle, jsem k tobě, sestro zarmoucená, zarmoucená ránou tvojí sama celá; — úlevy je každé ráně, i té naší!

7. Milenka nad milým.

Kostn mát i otec oželují, Andru ani otec ani matka; jedina jen z celé obce dívka