Tato stránka nebyla zkontrolována
nechť jim jako růže rumění se tváře, jak z medunky kvítí lic se něžná bělá!
Žalozpěvy.
1. Nad manželem.
Děda mi, o manželi, mé slunko! Krásně bylo na tom božím světě, pokud tys jej osvěcoval, blaze!
A jak já teď, přenešťastná vdova, Když, ach slunko moje jsi mně zašlo, a jak já teď, strašnou tmou tou projdu ? Zarmoucena kam pak obrátím se? Zabloudilá kudy navrátím se? Zastrašena čím, ach, utěším se? Zahanbena čím, ach, pochlubím se? Běda, slunko, žes mi zašlo, běda,
A že bůh už úsvitu mi nedá!
L
2. Kdy vdově černý šat na hlavu kladou.
Mladou svou, ach, ženu proč že připravil jsi do zármutku, kteréžto ses zapřisáhnul,
že ji nikdy neopustíš ?
