Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/163

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

nechť jim jako růže rumění se tváře, jak z medunky kvítí lic se něžná bělá!

Žalozpěvy.

1. Nad manželem.

Děda mi, o manželi, mé slunko! Krásně bylo na tom božím světě, pokud tys jej osvěcoval, blaze!

A jak já teď, přenešťastná vdova, Když, ach slunko moje jsi mně zašlo, a jak já teď, strašnou tmou tou projdu ? Zarmoucena kam pak obrátím se? Zabloudilá kudy navrátím se? Zastrašena čím, ach, utěším se? Zahanbena čím, ach, pochlubím se? Běda, slunko, žes mi zašlo, běda,

A že bůh už úsvitu mi nedá!

L

2. Kdy vdově černý šat na hlavu kladou.

Mladou svou, ach, ženu proč že připravil jsi do zármutku, kteréžto ses zapřisáhnul,

že ji nikdy neopustíš ?