Tato stránka nebyla zkontrolována
Víla dobrotivá.
Vstalo děvče, ráno vstalo,
na jitřence vyžádalo:
„Oj jitřenko, má sestřenko,
svého jasna něco dej mi,
bych se okrásila, přej mi!“
Mělo děvče v lese milou
posestřici vílu bílou;
a ta hned si pospíšila,
vším ji čarem ozdobila,
zlatým pérem ohladila,
perlemi krk otočila,
a pak z hrdla bělavého
po všem světě krásu její
do všech konců rozhlásila:
„Ó jaká to děva krásná,
ó jaká to děva milá!
Blažen mládenec ten bude,
za nímž ona někdy půjde;
neboť plémě, jež mu zrodí,
na chloubu mu světem bude
jako pávu peruť zlatá,
jako nivě pšenka žatá,
jako keři hrozně rudé!“