Přeskočit na obsah

Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„Nedáš, bratře, jedin sestru;
neboť slunce zážhem hoří,
a nám zážhem sestru zmoří!“
A chtěl dívku též pak měsíc;
osm bratří odepřelo,
a dal jedin bratr střední.
A s tím už se nehádali,
rádi se mu podvolili;
neboť měsíc prý se mění,
a nad zář tu jeho není,
a pak ona při něm krásné
přátelstvo prý bude míti,
za švakřice samé hvězdy,
za zelvici večernici,
a jitřenku za druženku!“

Dodola.

1.

Naše Doda boha prosí,[1]
aby spustil deštík rosy,
zvlažil pole nám a role,
zvlažil pšenku ozimněnku,
lupenatou kukuřenku,
aby zmokli oráčové
a promokli kopáčové,
až na kůži čeleď všechna
na těch zprachlých polích venku!

  1. Refrain po každé řádce: Oj Dodo, oj Dodole!