Tato stránka nebyla zkontrolována
Slunce a měsíc soupeřové.
Na Bojáně hustá mlha,
na palouku drobná rosa;
nechodí tam živá duše,
leč jediná dívka bosá.
A neprošla ani ona; —
noha se jí vysmeknula,
s prstu zlatý proužek svleknul.
A tu ona mládce viní:
„Mládče, tys můj proužek našel!“
A jí on se zaklínaje:
„Já že jsem tvůj proužek našel?
Včera kdy jsem přijel z boje,
vypustil jsem chrty svoje,
vypustil je za dubinu
a ohaře na lučinu.
Utíkali ku Dunaji,
u Dunaje stavili se,
přes Dunaj se rozhlíželi.
Za Dunajem hradec pevný,
na tom hradci devět bratří,
devět bratří, sestra jedna.
Na nich sestru slunce chtělo;
osm bratří odepřelo,
nejmladší jen ten ji dát chtěl.
Pro to jemu bratří druzí:
