v trávu bílí hadi poléhali,
pod travou se pod zelenou kryli,
z důlků černé oči její ssáli:
krutá zkusí Radulova muka.
A tu ona k hospodáři svému:
„Vyslyš mne, ó Rádo, hospodáři,
doprovoď mne k Jeličině církvi,
zda by u ní odpuštění hříchů,
zda by u ní pomoci mně bylo.“
Uslyšev to, vyhověl jí Radul,
dovedl ji k Jeličině církvi.
Než jak jsou na blízko církve došli,
divný z ní tu ozývá se hlas jim:
„Dále odtud, Radulova! Dále!
Církev tobě neodpustí nikdy!“
Nešťastnice to když uslyšela,
hospodáře s pláčem poprosila:
„Pro bůh, Rádo, pro bůh, hospodáři,
neveď zpátky do dvorů mne bílých!
Ale přivaž ořům na ohony,
pusť je se mnou do širého pole,
na čtyry ať roztrhnou mne strany!“
A jak si to přála, tak se stalo;
přivázal ji ořům na ohony,
pustil oře do širého pole.
Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/97
Vzhled
Tato stránka nebyla zkontrolována