Tato stránka nebyla zkontrolována
Což jakmile dívce vyřídili,
Jovu zase dala ona vzkázat:
„Pomáhej ti bůh, karafiátku!
Předivné jsem doslechla se zprávy,
zlatníka prý nad tebe že není.
Jehlici tož posýlám ti zlatou,
bys mi stav z ní ukoval i s brdly.
Co ti zbude, z toho, můj zlatníčku,
z toho zlaté ukovej si toky,
tokami — ač budeš-li je nosit! —
vypínej se, a mně pochloubej se!“
6.
Předou děvčata z večera,
předou — která as nejvíce?
Nejvíce matčino poupátko!
Sultán ji za to pochválí,
kužel lenu jí posýlá:
„To, mé poupě, ti posýlám,
upřeď z toho mi bílý stan,
a pak z toho, co zůstane,
upřeď sobě šat svatební,
bys v něm chodila v dvorech mých,
a si zdřímla v mé náruči!“
Chytřejší děvče nad něho,
posýlá člunek sultánu:
