u družstva vás podlé pomlouvají!
Jakož i mne Dizdar-bezovičův
pokud líbal, nad vše vynášel mne,
vzácných dárků množství donášel mně,
troje šaty červené hedbávné,
čtvero samé zlato, brokátové,
k tomu jab’ko zuby nakousnuté,
pomoranč perlami posázený,
plnou schránku hrozinek levantských,
a tři lokte roucha benátského.
Pojednou pak ku Stambolu tahnul,
ze Stambola také písmo píše:
,Duše milá, Čengičova Fatmo,
vrať mi dárky, které jsem ti dával!‘
Ale na to já mu odepsala:
,Šelmo jedna, Dizdar-begoviči!
Vrať mi líce, jaké byly před tím,
vrátím já ti třikrát ty tvé dárky!
Aneb nevíš, (proklat za to budiž!)
že jsem šaty doma obnosila;
pomoranč že sestře tvé jsem dala;
jab’ko věrně v ňádrech uschovala,
aby vonělo mně a též tobě;
sladké hrozny že jsme spolu snědli;
rouško že jsem v tvářích rozedrala,
když jsem si jím slzy utírala?“
