Tato stránka nebyla zkontrolována
utrhla bych tě milému —
ach milý někde po světě
za zelenými horami,
za studenými vodami!
Pozornost.
„Má panenko, červená růžinko,
nesázená, nepřesázená,
netrhaná, neočichaná,
nelíbaná, nemilovaná,
mně-li přeješ políbení, růže?“
„Od srdce ti přeju, milenče!
Sady naše vedle louky vaší,
já tam přijdu, zalévat je budu;
přijď tam také pást koníka svého,
a vem sobě sladkých políbení,
mnoho-li jen chceš — mně o ně není!
Oč mi je, abysi pozor dával,
červenou bys tvář mně neporouchal,
aby matka na mně nepoznala!“
Proklejme ho obě!
Vyšívala Zejna, vyšívala,
v sadě růžovém se procházela.
Tu matinka na ni zavolala:
„Pojď, dceruško, at se navečeříš,
ustrojeno cukroví, mé dítě!“
