Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/138

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Paša tomu zasmál se Pazarský:
„Tím líp pro ni! Z dobrého to pána!“
Avšak přece mrzí ho to tuze.

Písmo tedy sličné honem napsal,
v němž Fatimě přísně rozkazuje:
„Bez prodlení ať jsi na Rakytné!“
Na Tatara na svého pak zvolal,
k Ljubovičům do dvorce ho poslal.

Tatařína Fatima, jak zhlédla,
ničeho se dobra nenadála.
Přečtla písmo, hned mu rozuměla,
na Rakytnu hned se odebrala.

Pašeti čest náležitou dala,
koleno, lem šatu políbila.

A jakmile na pašeti shledla,
mrzkým okem že se na ní dívá,
se sebe hned žluté svršky strhla,
na košili nahá až se svlékla.
Na srdce pak ruku položila,
k pašeti ta slova promluvila:
„Teď, o pašo, rozhodnj sám, pane!
Rozhodni, at zdráv jsi, podle pravdy,
pod pasem zda jabko sebe menší,
neřku-li mně děcko by se skrylo?
Pakli ale odepřeš mi pravdu —
jak jsem bosá na Rakytnu přišla,