Tato stránka nebyla zkontrolována
„Odpočni si,“ prál, „má duše drahá,
neboť mnoho dnes jsi vykonala: —
den slavnostní děveři strojilas,
a synáčkem muže obdařilas!“
Alaj-bežka.
Zastýskala sobě Alaj-bežka
Alaj-begu u kolena sedíc:
„Alaj-beže, hospodáři drahý,
devět, ach, dnes, beže, tomu roků,
matinku svou co jsem neviděla; —
ráda bych ji navštívila zase!“
Totě tuze begu bylo líto,
a nad chotí slitovav se svojí:
„Přivstaň sobě,“ prál, „má choti milá,
před úsvitem, dennice než vznikne,
upeč koláč, hospodyně, bílý,
a pak k své jdi na návštěvu matce!“
Což když Alaj-bežka uslyšela,
radostná vskočila utěšená,
před úsvitem časně přivstala si,
z mouky bílé koláč upekla si,
a pak k své šla na návštěvu matce.
