Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/121

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


cožes nepoznal Jelici
po tom koníku hnědouši,
po té šavličce po otci,
na níž je jmeno otcovo,
a po mých očích černavých,
a po mých rukou bělavých?“

Rozzloben na to Lauš ban:
„Neželím koně hnědouše,
neželím šavle po otci,
neželím černých očí tvých,
ani těch tří set dukátů;
želím-li čeho, jest jen to,
zchytralému že děvčeti,
blázen já dal se obelstit!“


Alil-agová.

Procházela Alil-agová se,
procházela basaličkou ranní —
basalka jí přichytla se šatu.

A tu ona basaličce ranní:
„Spusť se mne, ty ranní moje kvítí, —
Není blaze mně, jak tobě, není,
neboť krutý bol mi srdce svírá!
Můj muž aga stále v krčmě pije,
v krčmě pije, celou noc mne bije:
„Poroď, poroď, nerůdo ty jedna,