Tato stránka nebyla zkontrolována
Zapůjčil Lauš tykvici,
zapůjčil hned ji Jelici;
ona si vody nabrala,
bílé si líce umyla.
A když s ní dále rozmlouval,
a přec ji ještě nepoznal,
hnědoušem žene ku předu,
šavli po otci tasila.
A když ji ještě nepoznal,
zasmála se a prála dál:
„Lauši, bane, doveď mne
k Ivově tedy ku sestře!
Možná, že vyjde proti nám,
a já se na ni podívám!
Ale pakli že nevyjde,
někoho přece naleznu,
dám-li mu tři sta dukátů,
aby mne doved’ k Ivanu!“
Což jedva Lauš uslyšel,
poklonu hned svou učinil:
„Příteli, štědrý junáku,
sám tě tam třebas povedu!“
A když už byli u dvora,
Jelice s koně skočila;
Lauš bán jí se uklonil,
a ona se mu vysmála:
„Při sám bůh, bane Lauši,
