Přeskočit na obsah

Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/120

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


Zapůjčil Lauš tykvici,
zapůjčil hned ji Jelici;
ona si vody nabrala,
bílé si líce umyla.

A když s ní dále rozmlouval,
a přec ji ještě nepoznal,
hnědoušem žene ku předu,
šavli po otci tasila.

A když ji ještě nepoznal,
zasmála se a prála dál:
„Lauši, bane, doveď mne
k Ivově tedy ku sestře!
Možná, že vyjde proti nám,
a já se na ni podívám!
Ale pakli že nevyjde,
někoho přece naleznu,
dám-li mu tři sta dukátů,
aby mne doved’ k Ivanu!“

Což jedva Lauš uslyšel,
poklonu hned svou učinil:
„Příteli, štědrý junáku,
sám tě tam třebas povedu!“

A když už byli u dvora,
Jelice s koně skočila;
Lauš bán jí se uklonil,
a ona se mu vysmála:
„Při sám bůh, bane Lauši,