Tato stránka nebyla zkontrolována
Na to jí Lauš, mladý ban:
„Na krásnou tuto čihám si
Ivovu sestru, Jelici!“
Co když Jelice uslechla,
čepici s očí pozvedla;
do smíchu dá se — chytračka,
že ji nepoznal, viděla.
„Při sám bůh,“ prála, „Lauši,
rád bych se ženil! Poraď mi,
jak bych Jelici uviděl!
Rád bych se o ni ucházel!“
Načež jí Lauš, mladý ban:
„Nebluď, příteli neznámý!
Nemožno ji ni uvidět,
neřku-li o ni se ucházet!“
A na to dále Jelice:
„Při sám bůh, bane Lauši!
víš-li to jistě o dívce,
na vrchy že na Bršljanské
k studánce chodí studené?“
A na to Lauš: „Ovšem že,
jinak bych se tu netýral!“
A k němu dále Jelice:
„Jakátě ta tvá tykvice?
Zapůjč ji, brachu, půjč mi ji,
ať si té vody naberu,
bílé si líce umeju!“
